Některé věci společnost degenerují


V poslední době si nemůžeme stěžovat na nedostatek vzrušujících podnětů, k nimž bychom si měli zaujati stanovisko. Jedním z nich je otázka, zda konzervativní primátor Prahy může morálně podpořit exhibiční akci homosexuálů. Toto téma je ale zástupné, protože jádrem věci je postoj občanů k homosexuálům.
Ještě nedávno byla tato skupina osob pokládána za nemocné a deviace nebyla v této souvislosti nic hanlivého. Vývoj však pokročil, nemocný je např. u soudu kde jaký zločinec, a homosexuálové jsou již zdraví. Nemocí není ani zoofilie, takže časem se asi dočkáme manifestací i těch, kteří mají sexuální aktivity se zvířaty. Protestovat budou nejvýše ochránci zvířat s odvoláním na „etiku“, že zvíře není věc a není jasné, jak projeví svoji vůli k aktu.
V této souvislosti je podivné, že trestně jsou dosud stiháni pedofilové, kteří svůj vztah k dětem praktikují jen zcela soukromým prohlížením obrázků nahatých dětí. Zde se naštěstí ještě cosi a priori předpokládá, byť ne z hlediska mravů, ale z hlediska psychického poškození zneužitých dětí těmi, kdo fotografie dětí pořizují.
Naše společnost chce být demokratická a liberální. Obojí však chápe v té nejtriviálnější formě. Demokracii má za „zvůli“ lidu bez jakéhokoliv řádu (čemuž se přizpůsobují rétorikou i zvolení chtiví politici) a liberalismus pokládá za svobodomyslnost bez hranic, jako by jedinec ani nežil ve společnosti. Toto využívají skupiny, které se deklarují jako společenské menšiny hodné pozornosti a podpory svých skupinových zájmů, což si taky často na většinové společnosti vynucují.
Jsem přesvědčen, že už sama stávající vžitá výchova dětí mimo klasické rodiny zjevně degeneruje společnost. „Festival tolerance“ vrcholící manifestačním pochodem homosexuálů je jen dalším krokem blíže k peklu. V Anglii v těchto dnech menšiny vyjadřují své zájmy výraznějším způsobem, a svět se diví. Já ne. Tam kde schází řád a odpovědnost jedince za své činy, kde jsou tradiční mravy bagatelizovány a kde práva jedince převyšují deklarované zájmy společnosti, v níž žije, tam nemůžeme čekat jiné důsledky.

ZPĚT na Rozličné texty