Hašteření ve sněmovně má původ v tom, že všichni mají potřebu upozornit především na sebe a při tom chtějí i prosadit právě tu svoji představu o směrování chodu celé společnosti. Kompromis a pokora politiků nebyly aktuální ani před vánocemi. Lačnost mocných po moci roste k maximu, to je snad už přímo společenský zákon. A nejde jen o politiky. Svoji představu o tom, co je pro celou společnost správné a prospěšné, bezohledně prosazují i menší společnosti, vymáhající si tak především své vlastním ekonomické, resp. finanční zájmy. Růst moci nejmocnějších a růst bohatství nejbohatších je ale zhoubné pro všechny. To úsilí o individuální maximalizaci moci či majetku jde totiž na úkor energie, která by měla být vynaložena ve prospěch nás všech.
Bezohledné drzosti velkých hospodářských společností i trapné chování nafoukané politické elity jsou dnes již běžnou rutinou. Takto demonstrované přehlížení zbytku společnosti se může vyhrotit dvěma způsoby.
V našich poměrech máme již vyzkoušeno pasivní přežívání občanů v uzavřených skupinách motivovaných např. chalupařením, sportem, náboženstvími, atp. Navíc se dnes už může přehlížená část společnosti výrazně projevit i nezájmem o volby. Vyloučit však nelze ani druhou reakci občanů, totiž tu, že se oživí radikálnější letora části nespokojeného a uráženého davu takovým způsobem, který je sice méně důstojný člověku, ale je účinný. Dav vyjde do ulic. Bude to špatná reakce, ale bude stejně špatná, jak špatné je nekultivované chování rychlokvašné elity naší společnosti patrné např. i v TV při přenosech nejen z parlamentu, ale i z běžných společenských událostí.

ZPĚT na Rozličné texty