Teroristé nás děsí, i když nezpůsobují ani tolik ztrát na životech jako doprava. Ani krutost či lehkomyslnost zabíjení neshledáme vlastní jen teroristům, připomeneme-li si naše občanské kriminální kauzy či opilé řidiče na silnicích.
Násilí trvá od věků a bývalo i krutější. Střídaly se jen ideje, které byly společností akceptovatelné pro vytvářené represe. Měnily se taky formy násilí, jak postupně se rozvíjela zbrojní technika. Hrozba totální účinnosti jaderných zbraní v raketách jako by však přeměnila velké války do zcela nových forem – do terorismu. Přestože nám utkvěla představa války jako formy boje mezi armádami, realitou je, že vždy válkou nejen trpěli ale pro válku vždy i pracovali civilisté. Navíc se často aktivně přímo do bojů zapojovali např. jako povstalci či partyzáni. Útočící či usmrcení civilisté tedy nejsou produktem až terorismu.
V naší představě nemají vraždící teroristé ani své svrchované území, které by mohli chtít svým bojem rozšířit a nemají ani své hospodářské potřeby, pro které by hledali zdroje nebo odbyt. Oni si rovněž myslí, že brání především jen proniknutí nezvyklých prvků do své kultury. A právě tomu se divíme, protože do naší kultury si my necháváme pronikat věci ještě nedávno zcela nevídané. Jsme liberální. Tím se dnes lišíme od teroristů. Lišíme se ale ještě v jedné podstatné věci. Naše idea je tříbená delším časem a se svojí ideou po světě šíříme i vzdělanost a sytíme strádající. S ideou teroristů je spojováno jen hypotetické dobro, proto ať jejich idea je šířena raději jen filosofy nebo proroky, ale nikoli násilím. Kdo zažil nacionální a internacionální socialismus nejlépe ví, jak vzdálené jsou proklamované ideje od násilím dosažené reality. Ta falešná naděje davu podněcovaného teroristy není hodna smrti ani jediného vojáka, natož zmaru stovek dětí.

ZPĚT na Co jsem publikoval