V době vánoční byla pohoda častým přáním. Praktikující křesťané ji často přiložili hned za přání božího požehnání a svoji pohodu našli při slavnostním provedení mše svaté. Pohodu však prožíváme i bez oslav, a to každý svým způsobem. Společné pro všechny je snad především jen to, že je nám při pohodě dobře. Pro mne podstatná pohoda je pohoda v rodině. Každý je spokojen s tím, jaký stav v rodině prožívá. Tak mají děti vyrůstat, aby z nich byli řádní občané. Dost často je „pohoda“ prezentována jako „duševní pohoda“. Snad je jejím opakem jen ten škodlivý stres. Duševní pohodu můžeme mít i při pracovním zatížení, pokud ta práce nás zajímá. Kdo si umí takovou práci najít, určitě si svojí pohodou prodlužuje život. To jsou všechno takové dlouhodobé pohody, ale zbytečná není ani zcela drobná pohoda při posezení s přáteli, nebo jakási větší relaxační pohoda o dovolené, která se povede.
Prý má pohoda svůj původ v počasí – pogoda = počasí. To asi bylo kdysi k vytvoření pohody podstatnou okolností. Jak se to v čase mění. Jsme-li za oknem, pak počasí svými efekty nás může i bavit, a taky nám přináší pohodu. A je zajímavé, že většina i zaujatých odpůrců KSČ prožívá pohodu i při sledování pořadů různého druhu, ve kterém je baví i známí interpreti s komunistickou legitimací.


ZPĚT na Rozličné texty