Každý vnímá vlny na vodě, ale jsou-li na moři velké, tak se jich i hrozíme. Všude kolem nás je hluk, a to jsou taky vlny v atmosféře kolem nás. Vlny, které přenášejí rádiový signál, ba i signál našich mobilů taky čímsi vlní, a radary bych k tomu taky přidal. To všechno jsou vlny, které nám pomáhají v životě. Stále vnímáme i vlnění světelné a vnímáme i rozdílnost jeho frekvence, jak se odlišuje barevným projevem. Vlny zjevně něčím pohybují, ale hmotu nepřenášejí. Netroufám si ani komentovat vlny související s gravitací, ale je to oslí můstek k tomu, co už je mojí fantazií. Mnoho lidí popisuje podivné situace, kdy jaksi vnímali úmrtí nebo nějaké neštěstí svých blízkých, ačkoliv se událo daleko od nich a tu situaci měli potvrzenu až mnohem později. (Vím, oni si tu předchozí informaci domýšlejí, až ta zpráva dojde běžným způsobem, říkají někteří.) Jako by některé mozky dovedly být v kritické situaci jaksi propojeny.
Mnozí lidé jsou si sympatičtí a jiní se nemohou snést. Jiné dvojice jako by se opravdu spojily v jedno. I jakési sdružování do početnějších společenských bublin stěžovatelů nebo pohodových občanů nemusí být náhodný proces. Co tady působí? Jsou to taky jakési ještě složitější vlny, nebo co? Co způsobilo tak nápadnou rozvodovost v dnešní době? Byla to skutečně jen emancipace žen, nebo se jen ty správné dvojice neuměly najít? Přitahovalo je k sobě něco sice aktuálního, ale ne podstatného. To jsou divné konce od těch vlnek na vodě. Kdo toto bude číst, ten si jistě pomyslí něco o blábolu. Už někdy po válce mne zajímala struktura hmoty a toto asi bylo v nějaké knížce V. Santholzera: „Pane kolego, vaše myšlenka je málo pošetilá, než by měla naději na úspěch.“ To bylo řešeno moudrým vědcem tomu mladému aktivistovi někdy v třicátých letech, kdy se opravdu nevědělo mnoho o struktuře hmoty – atomu.

ZPĚT na Rozličné texty