Touto všelidovou proceduru pokládáme dnes za největší přednost demokracie, kterou je společnost řízena. To se ale mýlíme, protože voleb se zdaleka nezúčastňují všichni kompetentní občané, takže jen někteří rozhodnou o všech v té společnosti. Voleb se zúčastňují z velké části občané manipulovatelní, jak je patrno z úsilí, které na zblbnutí občanů vynakládají ti, kteří chtějí být zvoleni. Většina uchazečů o zvolení ví, že své agitací prosazované téma nebudou schopni naplnit, a především nebudou mít obecnější ideu, která by skutečně charakterizovala potřebnou tendenci ve společnosti, opomeneme-li tu všem univerzální – setrvat v politice,
Projevem demokracie ale není jen ten numerický aspekt. Ten je sice nejjednodušší k pochopení, ale nejvýznamnější je politická dovednost spočívající v diskusi, kterou se strany dohodnou na svém společném konání ve společnosti. Známá je dnešní skutečnost, že se sice strany dohadují na společném programu, ale jsou to jen ty strany, které spolu vytvoří nadpoloviční většinu hlasů, aby mohly ty strany společně rozhodovat diktaturou, jak jim stále leží v hlavě z dob, které zažily pod opovrhovaným vedením KSČ. Ta shoda ve vedení společnosti ale musí být dohodnuta i s opozicí, pak je to teprve projevem demokracie, neboť lid (démos) jsou jak ti vítězové, tak ti poražení. I za této situace je ale třeba volby využít a zúčastňovat se jich s nadějí, že těch rozumnějších bude volit víc a pohne to i tou demokracií na tu lepší stranu.

ZPĚT na Rozličné texty