Arnošt Komárek výrazně působil v oblasti jaderného strojírenství především za vlády KSČ ale stojí za vzpomenutí, byť výročí 100 let bude mít až za rok. Netajím, že výrazně redukuji myšlenky z jeho článku Dlouhodobá budoucnost jaderné energetiky z r.1997. Téma pojal ze široka a z gruntu v době, kdy rychlý rozvoj jaderné energetiky už výrazně stagnoval a mnohým se stával nezajímavým. Nebyla jaderná energetika historickým omylem? Tím se zabývá a kloní se k názoru, že dnes prožíváme spíše předhistorii jaderné energetiky než období jejího soumraku. Neopomíjí spojovat využití jaderné energetiky s problémem mravním.
Arnošt Komárek byl vzdělanec, a tak první kapitolu začal od 3. minuty po Velkém třesku. Nediví se všednosti uvolňování jaderné energie v průběhu vývoje vesmíru, a z té pozice hodnotí i první umělý jaderný reaktor v naší době. A už je u smysluplnosti lidského Bytí. Vynechávám vzpomenutý vývoj od Boha přes přírodu k rozumu a pozitivistické přírodovědě. Pokrok zastavily války včetně té třetí - studené. K tomuto vývoji vědecko-filosofického myšlení přikládá i vývoj uměleckého cítění, který vidí taky bez patrného smyslu. Smysl degenerujícího bytí člověka bez mravnosti, bez umění atd. je zaměřen jen na materiální spotřebu. Možná Arnošt Komárek jen provokuje dotazem, zda i ten vývoj jaderné energetiky vlastně není jen příznakem toho celkového úpadku civilizace.
Opět s nadhledem je pojata kapitola o možných formách využívání jaderné energie. Zařízení k štěpení nebo k fúzi rozebírá z mnoha stanovisek a porovnává jejich vývoj s vývojem jiných technických zařízení (s motory). Sleduje různé možné formy řízení jaderných reakcí i snahu o jejich vývoj. Studená válka, resp. snaha o jaderné vyzbrojení vedla k pokroku ve vývoji řady typů reaktorů. Štěpných materiálů tak výrazně přibývalo, produkce štěpících neutronů byla různá, což mělo vliv na kritickou velikost reaktorů, což mělo smysl např. při konstrukci malých zařízení např. do ponorek.
Jaderné zbraně vyvolaly rozvoj raketové techniky, kosmonautiky a souvisejících technik až po kybernetiku. V souvislosti s výzkumem fúzních reaktorů byly vyvinuty i výkonné lasery a urychlovače. Podrobnějším zpracováním všech zde vzpomenutých témat dochází Arnošt Komárek k poznání, že různé fyzikální principy jaderné energetiky představují obrovský počet nejrozmanitějších možností. Ani dosavadní rozvoj jaderné energetiky nemusí kopírovat dosavadní vývojové cesty. Alternativní možnosti jaderné energetiky výrazně tlumí její ekonomické nároky i skutečnost, že od prototypů nových zařízení k jejich energetického využití je vždy hodně daleko. I tak ale je stále patrno, že jaderná energetika vyvolává mnoho nových idejí. Ne všechny z původního textu byly zde vzpomenuty.
Jadernou energetiku spojují se zbraněmi jaderné materiály. Jsou vyráběny v reaktorech energeticky využitelných. (Těžkovodní A1 není explicitně vzpomenuta.) Využití různě obohaceného paliva případně i vyhořelého při vhodné kombinaci může být pro zbraně dosažitelné až tak, že by se jich mohli ujat teroristi. V té souvislosti je vzpomenuta i kontrola vyhořelého paliva např. přes IAEA. Závěr kapitoly je opět spíše filosofující o jaderném věku a jeho bezpečné existenci.
První dodatek uvedený až v závěru celého článku kvantifikuje podmínky U235 a Pu239 pro jejich využití v jadrné zbrani. Hodnotí potřebnou čistotu, aby zbraň byla účinná, jejich znečištění jinými prvky, aby zbraň fungovala alespoň jako konvenční zbraň a uvádí které koncentrace těch prvků jsou bezpečné pro běžnou manipulaci. Čtvrtá kapitola s názvem Energetické mírové využití jaderné energie se může už jevit jako finále. Zdaleka ne. Bude až v textu prosincového webu.

ZPĚT na Rozličné texty