Nejsme spokojeni s těmi, které jsme si sami zvolili, a pošetile doufáme, že tentokrát už budeme volit lépe. Nebudeme lépe volit, neboť si nemáme z čeho vybírat. Ti, kteří se jeví zodpovědní a mravní, ti se politice vyhýbají. Manifestace v ulicích je stejnou exhibicí, jak ji v parlamentu předvádějí politici. Ani jedněm nejde o společnost, ale jen o manifestování síly právě toho svého postoje k problému. Je smutné, že komunistický relikt spočívající v jediném správném postoji k problému trvá i u těch, kteří se tváří, že je jim diktatura zcela cizí.
Ideologická diktatura nebo „demokratka“ založená na vládě suverénní většiny, ať už jakkoliv domluvené, jsou si velmi blízké. Schopný politik musí o svém postoji přesvědčit jednáním, ne chytračením s nakupovanými hlasy. Demokracie je diskuse, říkal TGM, ale kdo toho dbá z těch, kteří se ho dovolávají.
V té nejvyšší politice jsou dnes většinou takoví, kteří si jdou na dobře placené posty vydělat peníze. A když už tam jsou, tak se toho místa pevně drží, takže o nové volby určitě neusilují.
Není tedy třeba měnit naše představitele za dnešní opozičníky, neboť i ti jsou podobní těm vládnoucím. Je třeba přinutit ty, kteří ve funkcích právě jsou, aby zřetelně a rychle napravovali vžité nepravosti. Za takové pokládám trvající korupci, manipulovaná výběrová řízení, podezřele rychle nabyté majetky, požitky včetně neomezené poslanecké imunity, a výčet by mohl pokračovat, dle zkušeností každého prostého občana. To ať je cílem demonstrací, a ne snaha o paralyzování společnosti, jak ji v ulicích manifestovali vůdcové davu, vyhrožující i generální stávkou. Taková stávka je jistou formou revoluce, a ta zvedá ze dna bahno, ať je sebelépe motivovaná, vždyť si to pamatujeme z doby nedávné.

ZPĚT na Rozličné texty